Zelený čtvrtek

,,Název Zelený čtvrtek je v Německu doložen již ve 12. století, odvozen je od zeleného mešního roucha, jež se v ten den při mši užívalo“. Tohoto dne se měla jíst pouze zelená strava : různé druhy zelí, špenát, aby byl člověk v příštím roce zdravý. V některých krajích měl v tento den každý sníst Jidáše mazaného medem, protože tím byl chráněn před uštknutím jedovatým hadem a bolestmi v krku po celý rok. Med měl ve velikonočních pověrách vůbec zvláštní místo. V podhůří Orlických hor házeli lidé do studní chléb namazaný medem, aby se v nich celý rok držela voda. Není bez zajímavosti, že v jižních Čechách byla založena zvláštní nadace, aby kaší slazenou medem byla nasycena o tomto dni chudina.

Mše svatá na Zelený čtvrtek připomíná poslední večeři Páně a ustanovení nejsvětější svátosti oltářní, což je Tělo a Krev Ježíše Krista ve smyslu chleba a vína. Cituje se zrada Jidáše a pojídá se pečivo po něm pojmenované. Při mši umývaly církevní celebrity nohy 12 starcům nebo řeholním bratřím, po obřadu je pohostily a obdarovaly. Tento liturgický úkon je symbolicky spojen s poslední večeří Páně, kdy tak Kristus stejně učinil svým učedníkům – apoštolům. Kostelní zvony zní toho dne při mši naposledy, pak umlknou až do Bílé soboty, to je vyjádřeno známým úslovím: ,,Zvony odletěly do Říma“. Prý má člověk při tomto posledním zvonění cinkat penězi, aby se ho držely. Jinde zvonili paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši. Hlasy zvonů nahrazovaly nejrůznější řehtačky nebo klapačky – nejen malé do ruky, ale především na jihovýchodní Moravě i velké klapačky na trakařích. Jejich hluk se rozléhal po celé vesnici a mnohde i tím svolávali lidi do kostela.

Hospodyně vymetly před východem slunce celý dům a smetí vynesly za humna nebo na křižovatku, aby se v domě nedržely blechy. Odpoledne bylo zakázáno pracovat. Také bylo zvykem, že se proutkem svěceným na Květnou neděli doma šlehalo po podlaze a peřinách, aby se v nich nedržely blechy. Po západu slunce vykropil hospodář svěcenou vodou z dosud nepoužívaného hrnečku dům i jeho okolí. Obvykle nesměl kropit rukou, ale věchýtkem slámy, tak chránil obydlí před čarodějnicemi.