Škaredá středa

Pověra říká, že se tak nazývá proto, že se Jidáš v ten den škaredil na Krista. Musíme si dávat pozor, abychom se po celou středu usmívali. Kdo se toho dne mračí, ten se bude škaredit po všechny dny v roce.

Na Škaredou středu začínaly tři přísné postní dny. Ženy se oblékaly do tmavých obleků. Končila všechna společenská posedávání, muži omezili kouření a pití. Hlavním pokrmem byla čočka a hrách. Začínala se již také malovat vejce, aby byla připravena na pomlázku.

Se jménem Jidáše je také spojen zvyk ,, honění Jidáše“. Patří mezi nejstarší velikonoční české hry. Z původního náboženského obřadu se vyvinula dětská hra s popěvky namířenými proti Jidáši a židům, kteří ukřižovali Krista. Tyto písničky se shodují s dnešními dětskými říkadly. Podrobnější zprávy máme až z počátku 19. století od Krolmuse. Deseti až dvanáctiletí chlapci stáli při mši u oltáře. Ke konci mše dal kněz pokyn k útěku Jidášovi. Byl to předem určený chlapec, který měl většinou rezavé vlasy. Ten vyběhl z kostela ven a ostatní děti honem běžely za ním a hnaly ho s řehtačkami a klapačkami před sebou. Tyto honičky byly spojeny s koledou. Dostávali většinou sušené ovoce nebo drobné peníze, které se vhodily do hloučku dětí. Honění se opakovalo na Zelený čtvrtek i na Velký pátek. Koledy, které se zpívaly o Jidáši :
,,Ó Jidáši nevěrný! Cos učinil, žes svého mistra židům prozradil. musíš za to šlapat bláto, co nejvíce do čepice. My Jidáše honíme, klekání zvoníme. Kyrie eleyson!“

Nástroje používané k nahrazení hlasu zvonů, které v této době odlétly do Říma, měly různé názvy. Byly to řehtačky (hrklávky), klapadla, valchy a tragače. Například klapačka je na malém držadle připevněné prkénko, na něm se uprostřed okolo osy otáčí kladívko, tluče na prkénko vpřed i vzad. Tragač byla větší valcha, jehož válec se otáčí pomocí uprostřed upevněného válce. Drží se a jede se s ním po zemi jako s trakařem.