Bílá sobota

V různých křesťanských církvích získala během staletí odlišnou tvářnost a mnohé z obřadů přešly do všeobecného podvědomí. Příkladem toho je svěcení ohně, respektive světla (v křesťanství symbolizoval v tento den pálení Jidáše).,,Obřadu spojenému s žalmy při žehnání světla se říkalo lucernarium“. ,,Ve starém křesťanském světě nebyla tato sobota liturgickým dnem, a tak se konala jen noční bohoslužba zvaná vigilie“. Před bohoslužbou se zapálil před kostelem oheň, posvětil se, od něj se zapálila velikonoční svíce a pomocí ní se světlo přeneslo do kostela. Svěcení ohně se postupně stalo slavnostním obřadem.

V českém prostředí se též světil oheň před vchodem do kostela. Očištění ohně vykonávali lidé i ve svých obydlích. Všechna ohniště doma musela být uhašena. Každá hospodyně dala před kostelem na hranici své polínko a po svěcení ohně vzala žhavý oharek domů a rozžehla jím nový oheň. Tomuto ohni se připisovala očistná a ochranná moc. Stejnou účinnost měly i uhlíky a popel z posvěceného ohně. Uhlíky se dávaly za trámy, aby chránily stavení před požárem. Popelem se sypaly louky a pole, aby dobře rodily.