Atributy velikonoc

Slovem atribut rozumíme předměty symbolického významu, které jsou poznávacím znamením daného období. Mezi atributy tohoto významného období patří kraslice, beránek, mazanec, zajíček a pomlázka. Většinou jde o předměty krátkodobé platnosti, které byly po jejich použití buď přímo zničeny nebo časem podlehly zkáze. Lze se z nich dozvědět mnoho o lidových pověrách, obřadech, náboženství daného lidu. Také nám mnoho napoví o atmosféře tradičního lidového obřadu, poznáme z nich vztah lidí k přírodě a cit pro sílu okamžiku.

Asi nejznámějším atributem Velikonoc jsou kraslice. Tento zvyk, že dívka daruje koledníkovi vajíčko, je znám už ve 14.století, ale vznikl již mnohem dávno. Český lid si vykládá původ kraslic pomocí pověsti o putování Pána Ježíše a svatého Petra po světě. Na sklonku jednoho dne přišli unavení do nějakého statku a poprosili hospodyni o kousek chleba. Ta však neměla v celém statku ani gram mouky.

V tom slyšela kdákání slepice, která slétla s hnízda. Hned vejce přinesla, dala je upéct do teplého popela a tím nakrmila oba pocestné. Když odešli, chtěla koštětem smést pohozené skořápky. Jaké však bylo její udivení, když uviděla, že se proměnily ve zlato. Selka pak každého pocestného hostila vejci, ale ze žádné skořápky se už zlato nestalo. Časem začala rozdávat vejce pouze na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných. Své jméno však nemají podle toho, že jsou krásná, ale červená. V mnoha nářečích se tak červené říká dosud. Původ barvení vajec najdeme také v životopisu Alexandra Severy sepsaného Aeliem Lampriduem. Uvádí, že v den narození tohoto císaře snesla slepice červené vejce a od té doby se prý lidé mají obdarovávat barevnými vejci. Také v Číně je zvyk obdarovávat červeně obarvenými vajíčky rodiče při příležitosti narození prvorozeného syna. Červená barva je přirovnávána k barvě krve, tudíž i života a předpokládané ochranné moci. V některých zemích se tradovalo, že tato vajíčka mají připomínat mocným tohoto světa, že o Velikonocích dostávají milost vězni, kteří byli předtím vyslýcháni právem útrpným. Jeden druh mučidel také nesl název,,ohnivá vejce“. Ve středověku prý dostávali kněží od vrchnosti slepičí vajíčka, aby je ozdobili a po bohoslužbě rozdali chudým dětem.

Spojení obrázku zajíčka se svátkem Velikonoc nemá dlouhou tradici. Zajíc se stal součástí Velikonoc až koncem 19. století, kdy si téměř přes noc získal srdce dospělých i dětí. Tento popud přišel z Německa, kde spisovatel K. Smidt napsal velikonoční povídku Kraslice. Zde píše, že velikonoční kraslice pro mravné dítky v poli snáší zajíček. Povídka měla ohromný úspěch a brzy byla přeložena do angličtiny, francouzštiny, italštiny a češtiny. Zajíčci se hned začali vyrábět z čokolády, plnili se sladkostmi, ale prodávali se i vyrobené z papíru, porcelánu a plyše. Nálepkou se zaječí rodinkou se začalo označovat velikonoční zboží.

Dlouhou tradici však mají mazanec, beránek i pomlázka. Všechny symbolicky připomínají dobu, ke které se vztahují. Mazanec má být napodobeninou stočeného lana, na kterém se po svém zrádném činu oběsil Jidáš. Beránek, jak již vyplývá z naší představy o něm, má symbolizovat oběť. Pomlázka je předmět, kterým se na šlehané přenáší síla jarní přírody. A také hojně požívaný chléb a víno představují tělo a krev Krista.